Jak neviditelná rovnátka ovlivňují vaše stravování

Stává se vám, že jste si koupili zdravou svačinu - ovoce, oříšky, jogurt - a pak si přesto dali čokoládu? Nebo jste si řekli, že dnes jen trochu, a pak jste snědli celý balík chipsů? Nejste jediní. A nejde o slabou vůli. Jde o neviditelná rovnátka - skryté signály, které vaše mozek neustále čte a podle nich rozhoduje, kdy, kolik a co jíte.

Co jsou neviditelná rovnátka?

Neviditelná rovnátka nejsou žádné technické zařízení. Nejsou to ani návody na dietu. Jsou to všechny ty malé věci kolem vás, které ovlivňují vaše rozhodování o jídle, aniž byste si to vůbec všimli. To, kde je vaše lednička, jak velký je talíř, jakou barvu má obal potraviny, kdo sedí vedle vás u stolu - všechno toto říká vašemu mozku: „Jez.“ Nebo: „Nech.“

Představte si, že jste večer doma. V ledničce máte půlku melounu, ale i balík sušenek. Které si vezmete? Pokud je meloun na zadní polici a sušenky jsou na vrcholu, vaše ruka se natáhne k sušenkám. Ne protože máte hlad, ale protože jsou viditelnější. To je jedno z neviditelných rovnátek - viditelnost.

Velikost talíře a sklenice - jak vás to přemáhá

Ve vědeckých pokusech lidé, kteří jeli z větších talířů, snědli o 30 % více jídla než ti, co používali malé. A nevěděli to. Mozek si myslí, že „normální“ porce je ta, která zaplní talíř. Pokud je talíř velký, pak i velká porce vypadá „správně“.

Stejně to platí pro sklenice. Lidé, kteří pili vodu z vysokých a úzkých sklenic, jich vypili o 20 % méně než ti, co měli široké a nízké. Proč? Protože mozek odhaduje objem podle výšky, ne podle šířky. Takže když máte v kuchyni velké talíře a vysoké sklenice, vaše tělo přijímá více kalorií - jen proto, že se vám to zdá „normální“.

Barvy, obaly a názvy - jak vás podvádějí

Barva potraviny nebo jejího obalu má větší vliv, než si myslíte. Výzkumy ukazují, že jídlo v červeném nebo žlutém obalu se považuje za chutnější a více „hodné“ k jídlu. To je důvod, proč většina rychlých jídel používá tyto barvy. Červená je signál pro mozek: „Rychle! Jez!“

Co se týče názvů - pokud máte na jídelním lístku „čerstvá zelená špenátová směs s limetkou a mandli“, sníte ji raději než „zelená směs“. Název vytváří představu kvality. Stejně tak „bez cukru“ nebo „bez tuku“ na obalu vás může přesvědčit, že můžete sníst víc. To je známý efekt „zdravý“ - když si myslíte, že jídlo je zdravé, sníte víc, protože si říkáte: „To nezmaří mou dietu.“

Kdo sedí vedle vás u stolu

Neviditelná rovnátka nejsou jen v kuchyni. Jsou i při jídle. Když jíte s někým, kdo jí velké porce, vaše porce se zvětší. Když jíte s někým, kdo je pomalý a pečlivý, i vy se zpomalíte. To se jmenuje společenské napodobování. Věda to potvrdila: lidé, kteří jí s kamarádem, který snědl o 50 % více, snědli taky o 50 % více. Bez toho, aby si to uvědomili.

Naopak - když jíte s někým, kdo jí jen trochu a pomalu, vaše tělo se přizpůsobí. To není jen vůle. Je to automatické přizpůsobení. Mozek si říká: „Když on to jí tak malé, tak to asi není tak důležité.“

Co dělat s těmito rovnátky?

Nemusíte se vyřídit. Nemusíte se zdržovat. Stačí změnit několik věcí v prostředí - a vaše jídelní návyky se změní samy od sebe.

• Uložte nezdravé svačiny pryč. Pokud chcete jíst méně čokolády, nechte ji na horní polici v šatníku. Místo toho dejte ovoce na stůl nebo na vrch ledničky.
• Používejte menší talíře a sklenice. Nejde o to, že byste jeli méně. Jde o to, že vaše mozek přestane považovat malou porci za „nedostatečnou“.
• Nepřipravujte jídlo přímo z obalu. Vždycky si ho přesypete na talíř. Když jíte z balíčku, nevíte, kolik jste už snědli. Když jíte z talíře, vidíte, kolik zbývá.
• Nejte před televizí. Když se díváte na obrazovku, vaše pozornost je rozdělená. Mozek nezaznamená, kdy jste sytí. A tak pokračujete v jídlu, i když už nechcete.
• Jíte s lidmi, kteří jí zdravě. Neznamená to, že musíte měnit kamarády. Ale když víte, že někdo jí pomalu a s úctou k jídlu, snažte se být s ním alespoň někdy u stolu.

Proč to funguje?

Mozek nechce být „vědomý“ o každém rozhodnutí o jídle. Chce být efektivní. Proto vytváří automatické vzory - základní pravidla, která mu pomáhají rychle rozhodovat. Neviditelná rovnátka jsou tyto vzory. Když je změníte, vaše mozek začne používat nové vzory - a ty jsou zdravější.

Nikdy jste se neptali, proč jste snědli tu čokoládu. Ale vaše mozek věděl. Věděl, že je na stole. Věděl, že je v červeném obalu. Věděl, že jste seděli s někým, kdo jí rychle. Věděl, že jste měli velký talíř. A pak řekl: „Jez.“

Nejde o to, že jste slabí. Jde o to, že prostředí vás přemáhá. A když ho změníte, změní se i vaše jídlo - bez úsilí, bez diet, bez viny.

Co se stane, když to zkusíte?

Před třemi měsíci jsem změnila v kuchyni jen dvě věci: dala jsem ovoce na stůl a nahradila jsem velké talíře malými. Za tři týdny jsem snědla o 25 % méně sladkého. Nechala jsem to být. Neříkala jsem si: „Dnes nebudu jíst cukr.“ Jen jsem se probudila a uviděla jablko. A jeho jsem snědla. A pak jsem se nevrátila k čokoládě. Ne proto, že jsem byla silná. Protože čokoláda už nebyla na mém poli.

Neviditelná rovnátka nejsou váš nepřítel. Jsou jen zvyk. A zvyky se dají změnit - ne silou vůle, ale změnou prostředí. Když změníte prostředí, změníte i své jídlo. A to je první krok k tomu, abyste se cítili lépe - bez diet, bez úsilí, bez viny.